Náš domek

Naše zuřivé úsilí o zkulturnění venkovních prostor pokračuje. Teď jsme se vrhli na pojezdová vrata a branku u domu.

Nejdřív trošku retra. Když jsme v červnu 2012 začínali se stavbou, museli jsme zbourat část plotu kolem pozemku, aby tam mohla vjíždět technika. Takhle vypadalo řezání kovových polí.

A takhle jsme rozbíjeli betonovou podezdívku. Z finančního hlediska to byl strašný vlastňák, ale jinak to bohužel nešlo.

Mimochodem – ten pán, od kterého jsme pozemek koupili, říkal, že za plot dal tři čtvrtě miliónu korun. Tehdy jsem to pokládal za šílenství – nemohl jsem uvěřit, že by obyčejná betonová zídka s pár kovovými šprušlemi mohla stát tolik. O 18 měsíců a sto faktur později už chápu, že nejspíš mluvil pravdu. Takhle to prostě ve stavebnictví funguje. Myslím, že v tomto oboru existuje jakýsi koeficient stavební firmy – vemte si cenu, která by vám přišla laicky uvěřitelná, vynásobte ji 2,5krát a dostanete číslo, které vám opravdu vyfakturují. A máte to. To si nestěžuju, jen říkám, jak to coby stavební mimoň cítím. Furt.

Po dokončení stavby jsme museli zbouraný plot zase postavit a ještě v něm vyrobit bránu a branku. Tady vidíte betonovou podezdívku – krásně je poznat, kde končí starý a kde začíná nový beton. Do nového betonu jsme znovu vetkli kovové sloupky. Na obrázku mají ještě barvu pozinku, později jsme je natřeli klasickým černým zinorexem.

A tady už je hotová pojezdová brána. Má šířku pět metrů, což mi původně přišlo až moc. Dokonce jsem během stavby uvažoval, jestli to nezúžit na čtyři metry, ale pan stavitel mi to rozmluvil. Teď už jsem rád, že jsme těch pět metrů nechali. Širší vjezd se vždycky hodí, no a vizuálně to k dlažbě taky jde líp.

Nový plot i bránu vyrobila firma pana Horna z Mrače u Benešova. Komunikovalo se s nimi skvěle, udělali to dobře a nechtěli žádnou zálohu – opravdu ani korunu. S takovým jednáním se člověk moc nesetká. Museli se poprat s tím, jak nový plot co nejvíc opticky sjednotit s tím starým. Se šprušlemi žádný problém nebyl, ty jsou z klasické tyčoviny 14×14 mm. Největší potíž paradoxně představovaly kované špičky na tyčích, se kterými si původní majitel vyhrál. Naštěstí jsme většinu mohli použít z původního plotu a nově jsme museli vyrobit jen 14 ks. Nakonec to dopadlo dobře a nová část plotu je k nerozeznání od té staré, samozřejmě až na to, že původní plot má vyšisovanější černou. Ale to ještě můžeme dotřít.

Pohon vrat Nice. S tím pětimetrovým křídlem se pere statečně.

Dálkové ovládání od Lomaxu teď obsluhuje jak vrata od garáže, tak vjezdovou bránu. Pan Horn to naladil úplně bez problémů.

Vstupní branka. Vpravo nahořel pan Horn přivařil ouško, na které přijde zvonek.

Celá tahle legrace stála 132 681 Kč. Jak vidíte, s tím koeficientem to není žádný výmysl.