Náš domek

Naše zahrada je sice malá (co taky čekat na pozemku 717 m2), ale je tam pár pěkných vzrostlých stromů a celkově si ten plácek asi zaslouží, abychom se o něj starali. Nejsme bohužel zrovna zahradníci od boha, ale zkusíme tomu dát trochu té lásky. Prvním úkolem je udělat něco s tou marsovskou krajinou, která tam zbyla po stavbě, a upravit ji zpět pro pozemský život.

Vloni v červnu jsme před zahájením stavby provedli tzv. skrývku ornice, což se musí i ze zákona. Vypadalo to tehdy asi takhle.

Sejmutou ornici jsme nechali rok ležet v pyramidě v rohu pozemku, což – jak se teď opožděně dozvídáme – byla asi pěkná blbost. Zkušenější lidi doporučují tuto ornici zakrýt plachtou nebo aspoň osázet travou, aby z ní deště nevyplavily živiny a aby se její kvalita nesnižovala. Tak to jsme, prosím, neudělali.

Letos v červnu, když už stavba venku tolik nezuřila, tak jsme tuto ornici rozhrnuli po pozemku. Vypadalo to pak asi takhle.

Tohle rozhrnutí jsme taky neudělali zrovna chytře. Dodatečně jsme si uvědomili, že jsme předtím měli nějak zkypřit tu půdu pod tím, která byla po stavbě tvrdá jako mlat. No ale pozdě bycha honit.

Pak jsme na základě moudrosti vyčtené z internetu zlikvidovali plevel chemickým svinstvem zvaným Roundup. Nejsme zrovna fandové do chemie, ale na našem léta zanedbávaném pozemku se plvel držel urputně a slabšími zbraněmi bychom ho asi nikdy nezničili. Roundup je kontaktní zabiják – ničí to, čeho se přímo dotkne, ale jinak nezůstává v půdě a nezničí vám stromky, na které ho přímo nestříkáte. Takhle vypadaly okraje zahrady pár dní po aplikaci Roundupu. Celkem se má tohle svinstvo nechat působit 14 dní, a pokud něco znovu vyleze, tak se Roundup nasadí opakovaně.

Beru Roundup jako výjimečné použití síly, která nám umožní začít takříkaje na čisté louce. V budoucnu bych se ale takových drastických zákroků rád vyvaroval.

Po všech těch chybách jsme taky pár věcí udělali správně. Po nasazení Roundupu jsme pozemek pečlivě vyčistili. Tedy přesněji to velmi laskavě udělala moje máma. Odnosila veškeré kamínky a kameny (akumulují teplo, přehřívají okolní půdu a narušují růst), vyhodila zapomenuté železné kramle i kousky betonu; prostě zbavila zahradu všech suvenýrů ze stavby. Pak jsme požádali firmu Zahradník Šikula (se kterou už jsme vloni sázeli habry), aby nám přivezla cca 15centimetrovou vrstvu kvalitní ornice.

Návoz ornice, 5. 7. 2013. Zahradnice odhadla, že k vytvoření 15 cm vrstvy na ploše 500+ metrů je potřeba přivézt cca 100 tun ornice. Teda ono by asi stačilo i méně, ale zahradnice nás předem upozornila, že ornice brzy slehne a z 15 centimetrů by po pár měsících bylo 10. Takže nakonec jsme těch 100 tun vzali. Kupodivu to udělalo jen 3 velké hromady.

Když byla hotová terasa, mohla zahradnice přikročit k rozhrnutí oněch 100 tun nové ornice.

Všichni, kdo tu ornici viděli, tak říkají, že je prý opravdu moc kvalitní. Tak snad. Zahradnice si za ni účtovala 550 Kč za tunu. Mimochodem, v naší zemi se ornice nesmí oficiálně prodávat ani převážet mezi hranicemi okresů. Je to kvůli ochraně půdního fondu. Lidi to tedy řeší tak, že objíždějí stavby, řeknou svým známým bagristům nebo jako my jdou k zahradníkovi, který má své zdroje.

Novou ornicí jsme zvedli úroveň terénu skoro až k chodníčkům a terase. Zde je srovnání, jak to vypadalo

před novou ornicí…

a po ní…

Terasa zahrnutá novou hlínou. Zahradnice ještě přijede urovnat to menším bagříkem. V pozadí zároveň vidíte největší slabinu našeho pozemku – hnusné kontejnery na vedlejší cestě. Jednám se starostou, jestli by je nepřesunul, ale moc to nevidím. Spíš tam na vlastní náklady postavíme zástěnu – a zcela určitě si ten pohled uzavřeme živým plotem.

Když jsme u živého plotu – víte, že habrovým živým plotem jsem docela posedlý a že už vloni jsme zasadili 130 habříků na jednu stranu zahrady. Musím říct, že mi dělají radost. Takhle vypadaly habry po zasazení v říjnu 2012.

… a takhle vyrostly za necelých 10 měsíců, tedy do července 2013. Z původní výšky 100-120 cm se dostaly na 150-170 čísel a hlavně pořádně zhoustly. Už jsem je taky jemně sestříhal, aby nehnaly do výšky a spíš houstly. (Fotka je před sestřihem). Ze 130 stromků jich uschlo jen asi 5. Letos v říjnu zasadíme druhou várku.

Co se bude na zahradě dít dál? Přiznám se, že žádný sofistikovaný návrh od zahradního architekta shánět nebudeme. Pokusíme se tam vypěstovat obyčejný pěkný trávník a nějak dobře se postarat o stromy. Vlastní setí trávníku budeme provádět buď v září, nebo – když budeme opravdu trpěliví a poctivě dodržíme rady zkušenějších – tak až příští rok kolem dubna. Zatím budeme studovat, jak se to s trávníkem vlastně dělá. Zatím studujeme začátečnické návody na internetu, jako je třeba tenhle z OBI.