Náš domek

Vnitřní omítky, to je velká věda. Popraskání omítek je vůbec nejčastější reklamace novostaveb. Takže jsem se dlouho snažil koumat, jakou omítku na to naše VPC zdivo dát. Jednovrstvou nebo vícevrstvou? Vápennou, vápenocementovou, cementovou, vápenosádrovou nebo sádrovou? Použít perlinku (zpevňující sklovláknitou mřížku v omítce), nebo nepoužít? Čím víc jsem o tom četl, tím víc jsem z toho byl jelen.

Po několika nocích strávených na internetu jsem došel k závěru, že žádný ideální recept neexistuje. Jsou borci, kteří dali klasiku – vápenocementovou jádrovou omítku a na ni jemnější štuk – a popraskalo jim to. A jiní použili ten samý materiál a tři roky ani prasklinka. To samé se sádrou. Někomu popraskala, někomu ne. Takže je to jako obvykle – záleží na kvalitě provedení, na tom, jak kvaltujete, a jak necháte věci vysychat a sedat.

Omítnutý obývák. Ploché krabice vlevo pod okny jsou konvektory – pasivní topná tělesa, která snad zabrání rosení oken. Do této výšky budou vylity podlahy.

Nakonec jsem tedy řešil jen jedno dilema – udělat povrch z klasického vápenného či vápenocementového štuku, nebo použít hlaďoučkou sádrovou stěrku? Sádra v poslední době začíná být populární. Je dokonale hladká, což některým lidem přijde jako ušlechtilé. Někdo taky říká, že sádra vytváří příjemnější mikroklima. Taky se s ní údajně rychleji a snáze pracuje.

My jsme se ale rozhodli do sádry nejít. Jednak se mi ty nepřirozeně hladké povrchy zase tolik nelíbí – znáte to, věci by neměly být příliš dokonalé. A druhak vím, že sádra je velmi choulostivá na údržbu. Je měkká. Je v ní vidět každý vryp nehtem. Jeden z diskutérů na living.cz napsal, že v dětském pokoji už poškození sádrové omítky ani neřeší, že by to prostě nestíhal spravovat. To se mi nelíbilo. Náš domek není měkký. Celou dobu se snažíme používat materiály co nejrobustnější. A celkem záměrně se vyhýbáme věcem, se kterými se moc lehko pracuje. Takže sádru ne. Pan Fojtík ji taky nedoporučoval, a tomu já opravdu věřím.

Jak to tedy nakonec dopadlo? Na většinu zdí (432 m2) použil pan Fojtík tuto skladbu
– Penetrace Sakret GRW
– Jádro: vápenocementová strojní lehčená omítka Sakret MAP-L.
– Finální povrch: vnitřní štuk jemný Cemix – vyzkoušeli několik vzorků, mámě i stavebnímu dozoru se nejvíc líbila jemnější varianta

Na vybraných površích (99 m2, hlavně koupelny a tak) je ale použitá jiná kombinace:
– adhezní čili spojovací můstek Cemix 221
– lepicí a stěrkovací hmota Cemix 135 š
– perlinka Vertex

Nebudu si tady hrát na haura a upřímně vám řeknu, že z této kombinace nejsem moudrý. Uvidíme, jak se to bude v praxi chovat. Tady na webu o tom samozřejmě budu referovat. Počítám, že nějaké mikroprasklinky se objevit můžou – je to u staveb zcela normální, protože omítka pracuje až rok.

Další pohled na omítnutý obývák.

Jemný štuk Cemix, který tvoří povrch většiny stěn.

Omítnutá ložnice v 2NP. Už je vidět příprava na sádrokartonový podhled, který zakryje všechny stropy v horním podlaží.

Práce v koupelně. Zde je vidět síťka – perlinka Vertex, která zpevňuje omítku v namáhaných místech.

Jinak pan stavitel mě ujistil, že dodržel všechny technologické postupy. Jádrová omítka se štukem prý vysychá cca tempem 1 mm/den, samozřejmě v ideálních podmínkách. Omítky se u nás dělaly už v únoru a byly dokončeny počátkem března. V průběhu nanášení omítek a i potom se pořád intenzivně větralo. Anhydritové podlahy přišly na řadu až teď v dubnu. Takže by to mělo být v pořádku.

Mimochodem, na webu jsem narazil na názory, že je lepší udělat nejdřív podlahy a až pak omítky. Náš stavitel s tím nesouhlasí. Kdyby se anhydrity dělaly první, musely by se před omítkami dokonale zakrýt. Anhydrit je totiž na bázi sádry a ta nemá ráda vodu.