Náš domek

Už mi začínalo být divné, že stavíme celé čtyři dny a pořád žádná katastrofa, žádné skokové navyšování nákladů, nic. Kde jsou emoce, kde je drama, kde je šťávička? Takhle to přece na stavbě nechodí, no ne?

Včerejšek to naštěstí spravil. Začali jsme hloubit základy a hned se objevily potíže.

Začalo to idylicky. Borci si udělali čáry jak na stadionu.

Na start se připravil stejný šikovný závodník z Ukrajiny, co dělal už skrývku.

Říkal, že má svůj japonský stroj Kubota fakt rád. Má prý nakrouceno 5000 motohodin, je starý asi 5 let, ale šlape jak hodinky. Stavebníci ho prej podceňujou, prej co tu chceš s tímhle mrňousem, vem si radši traktorbagr – ale pak jen čuměj, co ten mrňous dokáže. Je mnohem obratnější než traktorbagr.

Šikovný je i malý pásáček na odvoz zeminy. Otočí se všude.

Sousedi říkali, že to jsou nejširší základy, co kdy viděli.

Má to ale důvod. Samotný základový pas má normální šířku cca 65 cm. To široké okolo je jen přístupový schod, aby mohli zedníci snadněji obkládat základy polystyrenem. I základy jsou totiž zateplené, a kdyby to prý zedníci jen tak strkali shora, tak by EPS polámali a izolační efekt by se oslabil. Takhle to chtěl náš stavitel – je to pedant.

A tady je problém. Narazili jsme na základy prvorepublikových klánovických lázní.

Věděli jsme, že se to může stát, protože tam, kde je náš pozemek, se kdysi prostíraly Lázně Klánovice. Víc se o nich píše tady. Postavil je v roce 1926 pražský stavitel Rudolf Utěšil a patřil k nim park s vodotrysky, vodní kolo, bazén se skákacími můstky, lázeňská kolonáda, restaurace s tanečním parketem, tři altány (z nich jeden pro hudebníky), kuželník, penzion a ordinace lékařů. Byl to největší magnet prvorepublikových Klánovic. V roce 1952 jej ale komunisté znárodnili, zavřeli a v roce 1988 zbořili.

Takhle vypadaly lázně Klánovice v roce 1928 (Wikipedia). Živily je hlubinné vrty s vodou s vysokým obsahem kyseliny uhličité.

Mimochodem, tady je dobový inzerát, který zval Pražany do lázní. Našel jsem jej na výborné stránce o Klánovicích.

Doufali jsme, že konkrétně na našem místě byla jen lázeňská zahrada, ale bohužel jsme našli staré základové pasy. Pan Fojtík si pochvaloval kvalitu starých cihel. To prý byly ještě dobré materiály; dnešní cihly by prý rozhodně nevypadaly tak dobře po tak dlouhé době v zemi. V každém případě je ale musíme likvidovat bouracím kladivem. Hloubení základů se tak protáhne z jednoho dne nejméně na tři. Navíc zaplatíme víc za odvoz suti, která je dražší než zemina. A ke všemu jsme zjistili, že kvůli měkkému podloží musíme jít se základy o 30 cm hlouběji, než počítal projekt, což znamená další vícenáklady.

Celkově to bude asi dost drahá legrace. Až budu mít kalkulaci na vícepráce, tak ji sem dám.