Minulý týden přišli na stavbu borci z firmy HILT Rent. Měli těžký úkol – uříznout kus železobetonového zábradlí a napravit tak optickou chyby na jižní fasádě, nad kterou jsem tu lamentoval už v květnu. A podařilo se jim to.
Na tomhle obrázku je celý průšvih dobře vidět. Zábradlí v lodžii je příliš vysoké, takže nelícuje s dolním okrajem okna v ložnici (vlevo). Rozdíl je docela hustých 15 cm.
Jak k tomu došlo? Jak už to bývá, sešlo se pár menších chyb, které dohromady daly jednu velkou. Všichni na stavbě unisono tvrdí, že za to nikdo nemůže, leda snad ten blbec investor. Tedy jako já. Pozoruhodnou shodou okolností je to takhle na všech českých stavbách – dobrou práci dělají konkrétní lidé, chyby se dělají úplně samy. V obou případech platíte vy. Je to jeden ze zázračných paradoxů českého stavebnictví.
Stalo se to takto. Za prvé, okno v ložnici má dolní okraj asi o 6 cm níž, než by podle projektu mělo mít. Zedníci totiž v listopadu nechali okenní otvor o něco větší. Prý se to tak dělá – okno se osadí do většího otvora a ta škvíra dole, co zbyde, ta se dozdí. Okenáři si prý měli otvory zaměřit a pak se zeptat – šéfe, chcete ta okna vyrobit na skutečnou velikost otvoru, nebo podle projektu? A my bychom jim řekli, že podle projektu. Oni se ale nezeptali a okna vyrobili na skutečnou velikost díry. V tom okamžiku to ujelo poprvé – o šest čísel. No a protože okenářskou firmu Internorm jsem staviteli vnutil já, tak je to moje chyba. Že zedníci udělali nepřesné okenní otvory a nikomu to neřekli, to nikoho nezajímá.
Další problém jsem vyrobil taky úplně sám. Na podlaze v lodžii bude tropické dřevo ipe. V průběhu stavby jsem došel k názoru, že toto dřevo ipe nebude v malých parketách, jak je to v projektu, ale bude v dlouhých prknech, stejně jako dole na terase (což je samozřejmě hezčí a lepší). Jenže – tahle změna prý zvýšila tloušťku podlahy v lodžii o nějakých 9 cm. Nikdo mi nic neřekl, stavební firma dál jela automaticky podle normy a zvýšila zábradlí, aby bylo pořád 100 cm nad podlahou. Takže okno je o 6 čísel níž, zábradlí o 9 čísel výš, výsledkem je rozdíl 15 centimetrů. Což nevadilo nikomu, jenom mně, který jsem trošku ras na tydlety dizajny a tak.
Samozřejmě jsme se pohádali o to, kdo opravu zaplatí. Vím, že je to chyba a že mi to bude každý vyčítat a že by to každý udělal chytřeji, ale já jsem to vzal celé na sebe. Už jsem byl unavený z dohadování, kdo za to může. Že podlahu v lodžii jsem změnil já, to je fakt. A taky jsem nechtěl, aby někdo opravu odflákl, aby to měl co nejlevnější. Takže jsem řekl, že to zaplatím sám. Bude to stát několik desítek tisíc – jen samotné řezání vyšlo na 21 tisíc plus daň. Žere mě to, ale stojí mi to za to.
Jednu výhodu to přece jen má – zbavíme se keramického obkladu zábradlí, který se mi vůbec nelíbí. Až bude zábradlí seříznuté, tak ho místo keramiky ochráníme nerezovým parapetem.
Pan Fojtík si nebyl jistý, že se najde někdo, kdo dokáže zábradlí ufiknout tak, aby řez byl rovný, aby přitom nezničil hotovou omítku všude kolem a aby nechtěl znovu stavět drahé lešení. Navíc to zábradlí vůbec není jednolité. Shora dolů se skládá z těchto vrstev – keramika/omítka, OSB deska, zateplovací polystyren, železobeton. Všechny tyto vrstvy se při řezání naruší a všechny bude potřeba obnovit. Vypadalo to dost bledě.
Naštěstí borci z HILT Rent prohlásili, že to svedou. Mají nějakou super řezačku, se kterou se dá operovat zevnitř z balkónu, která udrží stabilní výšku a která může řezat na přesnou hloubku, takže nemusí poškodit vnější polystyren. A jak řekli, tak udělali.
Okolní omítka se při řezání chránila igelity. Pan Hlaváček už předem zvenčí nařízl omítku, aby se dala snadno a přesně odloupnout.
Takhle to vypadalo zevnitř po řezu. Všimněte si, že na vnější straně zůstala zachovaná vyšší vrstva polystyrenu i omítky. To proto, aby se to tam řezáním nepotrhalo. Na velké vnější fasádě by se to spravovalo velmi nákladně. Zevnitř z balkónu se to bude muset omítnout znovu, ale to není tak velká plocha.
Uříznuté zábradlí zvenčí. Teď už to lícuje perfektně.
Pohled na zábradlí z pokoje. Faktem je, že zábradlí je teď zevnitř vysoké jen 85 cm (tedy na fotce je víc, ale ještě tam přijde ta dřevěná podlaha). Není to nebezpečné, protože zábradlí je velmi tlusté a robustní, ale norma v této výšce žádá zábradlí metrové. Pokud to bude při kolaudaci problém, doplníme zábradlí kovovým madlem.
Kovové madlo by mi vizuálně nevadilo – Fričova vila v Hodkovičkách, kterou jsem vždy obdivoval, ho v podobné situaci má taky.
A tady už je omítnuto.
Aktualizace z 20. 7. 2013
Lodžie opravená, dřevěná podlaha položená, zábradlí oplechováno. Plech je sice na téhle fotce špinavý, ale i tak vypadá stokrát líp než předtím keramika.
Celkový pohled na opravenou fasádu. Oplechované zábradlí hází na stěny prasátka, ale v pokojích to žádný problém není.
Jsem rád, že se to takhle vyřešilo!
Finance
Fotky
Projekt
Stavba
Pěkné provedení! Ale nevyšla by výměna okna a dozdění prostoru pod ním podle původního předpokladu levněji?
To by asi bylo ještě horší! Hlavně z toho měli všichni fachmani opravdový strach, protože by to znamenalo zásah do 1. izolací (s novým oknem už by se nikdy nenapojily tak dobře), 2. do zateplení (polystyren by se potrhal bůhví kam), 3. do vnější fasády, aby nebyl vidět šev, asi by bylo nutné nahodit celé dvě stěny znovu, 4. i do vnitřních omítek. Prostě by to byla darda nad 150 tisíc nejméně.
Pobavila mě věta: „Pozoruhodnou shodou okolností je to takhle na všech českých stavbách – dobrou práci dělají konkrétní lidé, chyby se dělají úplně samy.“
Myslím, že toto se nevyhýbá jen stavbám či Česku, ale je to vpravdě věc globální a veskrze lidská. Připomnělo mi to knihu Chyby se staly (ale ne mou vinou) http://www.martinus.cz/?uItem=122340
Super kniha! A uznávám, že to určitě není jen u nás v Čechách, je to prostě lidská přirozenost. Zpočátku mě tenhle konkrétní případ štval, ale po pár dnech to člověka pustí a je rád, že je rád.
S tou odpovědností (finanční) je to těžké rozhodování. Nakonec to Vaše je možná nejlepší (kvůli kvalitě), ale principielně by mě to tak nějak žralo.
Jako férový kompromis bych asi v téhle situaci navrhl se o náklady podělit v poměru 9:6 – devět centimetrů jde za mnou, protože jsem změnil projekt, šest centimetrů jde za zhotovitelem, protože naopak nedodržel projekt. A to bych si ještě říkal, že jsem benevolentní, jelikož zhotovitel mě měl upozornit, že moje instrukce má nějaké důsledky… Držím palce s dokončením.
No teda, to je docela solidní úlet, seknout se o 15cm. Že by se otvory pro okna nechávaly větší o 6cm, to je nějaké podivné vysvětlení… Spíš se jim už nechtělo řezat cihly, tak to odložili na potom a takhle to dopadlo. Na zedníky bych si pěkně došlápla, ale vy jste asi velkorysý člověk:) Z mé zkušenosti – při kolaudaci se úředníci zajímají hlavně o to, co je na papíře a že by po stavbě běhali s metrem, to ani ne(když uvidí ve výkrese zábradlí výšky 1m, budou pravděpodobně spokojeni). Takže třeba to projde a při nejhorším kovové madlo není špatné řešení (rozhodně lepší než zmenšovat okno do ložnice). Také je možné instalovat finální podlahu na terasu až po kolaudaci. Jinak základem úspěchu při kolaudaci je dobré pohoštění pro všechny přítomné:-):-)
No já nevím, ale kolaudace snad už neexistuje. Dnes stačí jen ohlášení o užívání.
Škoda, že jste nevyfotil oplechování zábradlí v oblouku. Dříve jste psal, že dáte dlažbu protože z plechu to nejde a jak vidím jde všechno. Mě osobně se i více líbí než ta dlažba. Lodžie nádherná, podlaha super.