Náš domek

V červnu to byly právě dva roky, co jsme začali stavět. Aby se nám to netáhlo jako Španělům Sagrada Familia, trochu jsme šlápli na plyn a udělali v jednom měsíci všechno dřevo – podlahu, kuchyni, dveře i schody. Nejdřív přišla na řadu podlaha.

Jak už jsem tu psal, rozhodovali jsme se mezi tmavou podlahou ořechovou a světlejším bambusem. Nakonec jsme dali přednost bambusu, což byla možná blbost, ale teď už s tím nic nenaděláme. Kvůli kráse to rozhodně nebylo – na vzhled totiž vyhrával ořech. Ale bambus bodoval zase v jiných disciplínách. Tak především je tvrdý a jen tak se nepoškrábe. Tvrdost dřeva se zjišťuje takzvaným Brinellovým testem. Vezme se ocelová kulička o průměru 10 mm, silou se tlačí do dřeva a pak se změří hloubka důlku, který takto vznikne. Je to docela dobrá simulace toho, co s podlahou dělají jehlové podpatky nebo třeba nohy od židlí. Jestli vás to zajímá, tak relativně měkký ořech má Brinellovo číslo 3,5. Dub je tvrdší, ten má 3,9. No a bambus má Brinellovo číslo 6,2 (třeba podle tohoto zdroje), takže po něm můžete dupat na vysokých podpatcích celé hodiny a oddělat si na tom komplet nohu, ale podlahu to zaplaťpámbu nepoškodí. Tuto zkušenost už jsme měli z našeho předchozího bydlení, takže jsme se na bambus dívali s důvěrou.

Dále pro bambus hrála i cena, protože vycházel asi o 90 tisíc levněji než přece jen luxusnějš ořech. No a v neposlední řadě tu byla úvaha, že na tmavé podlaze bude vidět každá ťápota a každá špína přinesená z terasy, což je velká pravda a člověka by to asi časem začalo žrát. Bambus je tak příhodně flekatý, že na něm bordel tolik vidět není.

Takhle tedy vypadá podlaha položená v obýváku. Abych řekl pravdu, na fotce nic moc. Foťák nějak vytáhl rozdíly mezi jednotlivými lamelami, takže to vypadá moc strakatě. Ale naživo to není tak hrozné a podlaha má náhodou docela sympatický teplý odstín.

Barva na slunci. K tmavé terase to docela jde. Podlahu pokládal pan Novotný z Benešova, dodavatel páně Fojtíkův, a udělal to skvěle. Byl to opravdu jeden z nejpreciznějších řemeslníků na stavbě a můžeme ho jen doporučit.

Tatáž podlaha za pošmourného světla a deště. Dobře můžete vidět vláknitou strukturu, která se mi docela líbí.

Podlahu vyrábí dánský výrobce Moland, ale v ČR ji prodává firma Decospan pod svou značkou Decospan Selection. Jestli tomu přejmenování nerozumíte, nic si z toho nedělejte, já taky ne. Ale Moland má být celkem solidní, takže podlaha snad chvilku vydrží.

Jedná se o třívrstvou dřevěnou podlahu o tloušťce 15 mm. Buď ji můžete položit jako plovoucí, nebo ji můžete natvrdo k podkladu přilepit. My jsme si na internetu přečetli, že lepší je podlaha celoplošně lepená, protože je za á stabilnější při změnách teploty a vlhkosti, za bé lépe tlumí kroky a za cé celkově při chůzi dělá takový komfortnější dojem.

Mysleli jsme, že celoplošné lepení nebude žádný problém. Náš stavitel pan Fojtík si nad tím ale drbal hlavu – v projektu se prý počítalo s klasickou plovoucí pokládkou a lepená podlaha bude asi o 1.5-2 milimetry tenčí. A to je potíž, protože v betonovém podkladu už byly napevno zadělané tepelné konvektory. To jsou ty kovové mříže na předchozích obrázcích. Jejich výška byla přesně vypočítána na plovoucí pokládku, takže když se podlaha nalepí, konvektory budou trčet pár milimetrů nad ní. Takže se o jejich rohy budeme bolestivě kopat, bude se tam hromadit špína a celkově to bude vypadat blbě.

Situaci vyřešila tvrdá práce pana Novotného a mojí mámy, kteří spolu zbrousili kovový rám uvnitř konvektoru. Ubrali z něj až 2 mm materiálu, takže když se na rám položila mříž, sedla si přímo na podlahu. Práce to byla hrozná, protože při broušení se samozřejmě nesměla zasáhnout samotná podlaha. Nakonec to dopadlo skvěle a konvektory jsou na podlahu perfektně položené, za což patří pracantům velký dík.

Pohled do ložnice. Mimochodem, to o lepším tlumení a lepším kročejovém komfortu u lepené podlahy můžeme potvrdit. Opravdu se po tom chodí lépe.

Lepení podlah má ještě jednu výhodu – můžete vypustit ošklivé a otravné přechodové lišty mezi místnostmi. Získáte jednolitou plochu, která prostor hezky spojuje. Všimněte si prosím lišty mezi ložnicí a chodbou, která tam vůbec není.

Když jsme u toho ležícího dřeva, tak se vrátím k terase. Tady je čerstvě natřená olejem Ciranova Woodprotector, což se má dělat dvakrát ročně. I tak jasně vidíte, že dřevo za ten rok na slunci a dešti hodně ztmavlo a zešedlo. Na terase mi to nevadí, samozřejmě jsme s tím počítali, ale jsem opravdu rád, že jsem nepodlehl pokušení dát takové nějaké dřevo na fasádu.

Pro srovnání – takhle vypadá stejné dřevo ipe na terase v horním patře. Je tu chráněno před slunce i deštěm, takže si zachovalo svou barvu.

Celá tahle sranda vyšla na nějakých 327 tisíc korun. Taky mi to přijde dost. Samotný materiál stojí asi 1360 Kč/m2, pokládalo se 159 m2 dřeva, což dá nějakých 216 tisíc jen za samotnou podlahu. K tomu ale přijdou lišty, lepidlo, atd. atd. a najednou jste na téhle ceně. I s pokládkou a všemi serepetičkami okolo je to nějakých 2050 Kč za metr.