Náš domek

Zítra to bude rok, co jsme zahájili stavbu bouráním starého plotu. Naštěstí jsem se zrovna dostal do ČR, takže se můžeme mrknout na pár výročních fotek naší barabizny!

Celkově se mi domek líbí, ne že ne. Bál jsem se, jestli fasáda není moc do šeda, ale ne. Na slunci vypadá dost bíle a celkově je prima. Přesně taková, jakou jsem si přál.

Na ten kulatej roh jsem docela hrdej. Neměl bych se tady trapně vychloubat, ale podle reakcí nevinných kolemjdoucích to vypadá, že se domek Klánovičákům líbí. Cesta uměřené moderny byla asi správná. Jeden dobrý občan mi dokonce říkal, že má v Klánovicích ještě jeden volný pozemek a jestli bych mu taky nenavrhl dům. Což, jak sami uznáte, je pro amatéra kakra velká poklona.

Když si odmyslíte ten bordel na zemi a místo něj dosadíte nějakou tu travnatou savanu, tak by to mohlo vypadat k světu.

Zrovna tak otevřeně je ale potřeba přiznat i mouchy. Na bližším záběru vidíte problém, o kterém jsem tu psal posledně – zábradlí lodžie nelícuje se spodním okrajem okna v ložnici. Samozřejmě jsem byl z toho naštvanej až do nebes a protože jsem perfekcionista a magor, rozhodl jsem se to opravit. Doslova za každou cenu.

Ze všech možných řešení jsme nakonec vybrali tohle: seřízneme zábradlí nějakou ultrapilou od Hilti a nahoře ho oplechujeme nerezem, aby to co nejvíc hrálo s oknem. Tato plastická chirurgie by měla proběhnout ještě tento týden ve čtvrtek a v pátek. Přijedu se na to extra do ČR podívat a samozřejmě tu o tom budu referovat. Tady jsem si udělal jednoduchý náhled, jak by to potom mělo vypadat.

Původně jsme počítali, že stavba bude trvat právě rok a teď v červnu že budeme končit. Tenhle expres nám ovšem ujel; teď odhadujeme, že do cíle dojedeme na konci července. To by znamenalo, že stavba zděného domu nám trvala necelých 14 měsíců. Je potřeba říct, že za zpoždění si můžeme sami a že nám to žíly rozhodně netrhá. Od začátku jsme chtěli dodržet všechny technologické pauzy a neuspěchat to. Počasí v ČR je letos děsně vlhké, betonové podlahy vysychají příliš pomalu a člověk nemá to srdce na ně klást dřevo. To samé s omítkami a tak. Jak říká pivovar Guinness, dobré věci přicházejí k tomu, kdo si počká. A my si počkáme rádi, zvlášť když teď stejně žijeme někde v poušti.

Momentální situace v obýváku. Ta divná věc vzadu vpravo je blok připravený na kuchyňské skříně.

Na vysvětlenou – takhle by měla vypadat kuchyně, až ji v červenci nainstalují. Ta červená není povinná, správnou barvu teprve vybíráme. Bude to nějaká cementová stěrka, kterou namícháme s firmou Monolitdesign.

A tady jsme nahoře. Tenhle dětský pokoj bude asi synáčka Maniho.

Tenhle pokoj si vybrala dcerka.

Depozitář fosilií – naše ložnice. Všimněte si chybného náklonu foťáku nejméně o 2,5 stupně. Ano, je to věkem a nemá cenu si to zastírat Photoshopem.

Sádrokartonový strop v chodbě nahoře. Někdo si možná vzpomene, že tady chceme rozmístit bodovky do tvaru souhvězdí. Dámy a pánové, představuji vám Orion!

A takhle vypadá dolní koupelnička, už obložená kachlíky a dlažbou Marazzi. Ano ano, je to blbé a bez nápadu, ale my jsme tak nějak smíření s tím, že tyhle místnůstky budou spíš neutrální a snad i tzv. nadčasové. Vono když se v koupelně jde do nějaké chytristiky a geniálních vzorů, tak se to brzo okouká. Ještě sem přijde umyvadlo, které to vzhledově přece jen krapátko zvedne. O koupelnách ale ještě extra napíšu, protože s těmi horními až tak spokojenej nejsem.

A poslední novinka – garážová vrata Lomax. O těch taky napíšu, ale jsou OK, nemám s nimi žádný problém.

A to je prosím po tom roce jako všechno. Stavba zatím sežrala 6 611 885 Kč, který bych býval raději vložil do nákupu něčeho mnohem aerodynamičtějšího, ale holt jsem ten zodpovědnej otec vod dětí a mám nějaký ty priority a ty děti by se tam dozadu nevešly.

Kupodivu jsem i po tom roce pořád hodně spokojenej s generálním dodavatelem panem Fojtíkem, i když občas se samozřejmě trošku chytnem. Ověřil jsem si, že dobří řemeslníci se najít dají. Když jim stojíte furt za zadkem, můžete dosáhnout perfektních výsledků; když odjedete pryč, jako jsme to udělali my, tak se tam občas vloudí nějakej překlep. Ale bez toho by to ani nešlo.

Co nás ještě čeká? Tak hlavně to dříví – podlahy, interiérové dveře, dřevěný obklad schodiště, dřevo na terasu. Dále montáž topných těles, umyvadel a nerezového madla na schodišti. Samozřejmě dodělat elektriku, vymalovat a dodělat venkovní zpevněné plochy, branku a vrata. A určitě ještě pěkných pár blbostí, které budou stát mnohem víc, než bychom si přáli. Ale nějak už se to dodělá a děti si budou mít kde hrát.